correcta
 

Překlady a korektury

Umělecké překlady

Umělecké překlady jsou velice specifickou oblastí překladatelského řemesla, a to zvláště v případě poezie nebo písňových textů. Není zde bezpodmínečně nutné dodržet přesnou souslednost slov, ale zachovat rytmus, význam a ducha básně nebo písně – a do značné míry podobně se dá mluvit i o próze. Ne nadarmo se říká, že překladatel víceméně píše novou knihu. Překladatel uměleckých textů musí mít i cit pro jazyk, bezduchá transkripce z jednoho jazyka do druhého (viz třetí poslední sloupec u textů níže) zde nestačí.

Bohužel, jak je vidět na mnoha knihách i textech převzatých písní, kvalitních překladatelů takovýchto textů není mnoho. Níže na stránce naleznete některé z mých překladů básní a písňových textů z angličtiny do češtiny, stejně jako odkaz na knihu, jejíž text jsem překládal. Kvalitu můžete posoudit sami (v případě písňových textů můžu zaručit, že všechny jsou „zpívatelné“, ověřit si to můžete porovnáním s originálem dané písně např. na youtube) a pokud Vám bude vyhovovat, kontaktujte mě s jakýmkoliv písňovým textem, o jehož překlad byste měli zájem.

V případě uměleckých překladů je samozřejmě cena kalkulována vždy individuálně.

Próza:

Vítejte v Americe! Jaroslav Janošek
Olga Mark Landsberg
Vítejte v Americe!
překlad: Jaroslav Janošek
ke koupi na stránkách www.librix.eu
 

Poezie:

V prvním sloupci je vždy můj finální překad textu, ve druhém originální text a ve třetím obyčejný mechanický překlad do češtiny bez ohledu na rytmus či rýmy.
 

Byt ve starém domě
S okny k přístavišti,
Kde se o břeh vlny
Jako vojsko o hrad tříští
A je tam s tebou dívka
Která snad je napůl blázen
A křehká jak květ malovaný
Na skleněné váze
A tak už už sbíráš sílu
Jí rozbít, co si vysní
Když vtom spatříš v ní tu vílu
O které se zpívá v písních
A nejsi sám.

Ref:
A víš, že s ní můžeš kráčet,
Jít dál, ač byl bys slepý a že
Nemusíš už bát se,
Neboť ona umí slepit
Střepy snů.

Sám král všech námořníků
Co po hladině chodil
Hledal ty, co tonou,
Aby vytáhl je z vody
A tak shlížel ze své věže
Sbité ze dvou trámů
Pátral po těch, kteří
Nepodlehnou klamu.
Chtěl jim podat ruku,
Chtěl přivinout je blíže,
Ale potom byl sám stažen
Pod vodu i s křížem
Hloub a hloub.

A víš, že s ním můžeš kráčet,
Jít dál, ač byl bys slepý a že
Nemusíš už bát se,
Neboť on dokáže slepit
Střepy snů.

Pak Susanne vezme dlaň tvou
A ukryje ji v jejích
A po hranici jdete
Mezi skutečným a sněním
Když zmírající slunce
Zalévá vás medem
Ukáže ti, jak můžeš
Nasytit dav chlebem
A kde všude hledat krásu
Jas najít v dětských očích
A jak naslouchat hlasům,
Jež neví, co si počít
S nářkem svým.

A víš, že s ní můžeš kráčet,
Jít dál, ač byl bys slepý a že
Nemusíš už bát se,
Neboť naučil ses slepit
Střepy snů.

Suzanne

(Leonard Cohen)
poslechni si na youtube

Suzanne takes you down
to her place near the river
You can hear the boats go by,
you can spend the night beside her
And you know that she's half-crazy,
but that's why you wanna be there
And she feeds you tea & oranges
that came all the way from China
And just when you mean to tell her
that you have no love to give her
Then she gets you on her wavelength
and she lets the river answer
That you've always been her lover.

Ref:
And you want to travel with her,
and you want to travel blind
And you know that she will trust you,
For you've touched her perfect body
with your mind

And Jesus was a sailor,
when he walked upon the water
And he spent a long time watching
from his lonely wooden tower
And when he knew for certain
only drowning men could see him he said
'All men will be sailors then,
until the sea shall free them'
But he himself was broken,
long before the sky would open
Forsaken, almost human,
he sank beneath your wisdom
like a stone

And you want to travel with him,
and you want to travel blind
And you think maybe you'll trust him,
For he's touched your perfect body
with his mind

Now Suzanne takes your hand
and she leads you to the river
She is wearing rags & feathers
from Salvation Army counters
And the sun pours down like honey
on Our Lady of the Harbour
And she shows you where to look
among the garbage and the flowers
There are heroes in the seaweed,
there are children in the morning
They are leaning out for love,
and they will lean that way forever
While Suzanne holds the mirror

And you want to travel with her,
and you want to travel blind
And you know you can trust her,
For she's touched your perfect body
with her mind

 

Suzanne tě vezme
k sobě domů, blízko řeky.
Můžeš slyšet projíždějící lodě,
můžeš s ní strávit noc.
A víš, že je napůl blázen,
ale právě proto tam chceš být,
a dává ti čaj a pomeranče,
které urazily celou cestu až z Číny.
A právě, když jí chceš říct,
že jí nemůžeš dát lásku,
naladí tě na svou vlnovou délku
a nechá odpovědět řeku,
že jsi vždy byl jejím milencem.

Ref:
A chceš jít s ní,
chceš jít naslepo
a víš, že ti bude důvěřovat,
neboť ses svou myslí dotkl jejího
dokonalého těla

A Ježíš byl námořník,
když kráčel po vodě,
a strávil dlouhý čas vyhlížením
ze své osamělé dřevěné věže
A když věděl jistě,
že jen topící se jej mohou vidět, řekl
„Všichni lidé budou námořníci,
dokud je moře nepropustí“.
Ale pak byl sám zlomen,
dřív, než se mohlo otevřít nebe,
opuštěný, skoro lidský
se před tvou moudrostí potopil
jako kámen.

A chceš s ním jít,
chceš jít naslepo
a myslíš si, že mu snad můžeš věřit,
neboť se svou myslí dotkl tvého
dokonalého těla

Pak tě Suzanne vezme za ruku
a vede tě k řece.
Má na sobě cáry a cingrlátka
z pultíků Armády spásy
a slunce se vylévá jako med
na naši Paní přístavu
a ona ti ukazuje, kam se dívat
mezi odpadky a květy
Mezi řasami jsou hrdinové,
a poránu děti,
natahují se po lásce
a budou se po ní natahovat
dokud Suzanne bude držet zrcadlo

A chceš s ní jít,
chceš jít naslepo
a víš, že jí můžeš důvěřovat,
neboť se svou myslí dotkla tvého
dokonalého těla

 
 

Když chladnou hlavu zachovat si umíš
Ač spílají ti, chladným že ses stal
Když pochybnostem jiných porozumíš
A přesto v sebe budeš věřit dál

Když dobrou vůli čekáním neztrácíš
Když obelháván, sám nebudeš lhát
Když nenávistí nenávist nesplácíš
Však na svatého nebudeš si hrát

Když umíš snít a nepoddat se snění
Když myšlenky jsou prostředek, ne cíl
Když prohra ani triumf tě nezmění
A zůstaneš, jaký jsi vždycky byl

Když nezoufáš, ač ze slov tvých jsou cizí
Když pravdu tvoji do lží zahalí
Když dům, jemuž dal´s život, v ohni zmizí
A znova stavíš z cihel zčernalých

Když vsadíš vše na koně, co se vzpíná
Na jednu kartu neoznačenou
A prohraješ-li, osud neproklínáš
Pryč odcházíš s hlavou vztyčenou

Když přesvědčíš své kosti, šlachy, svaly
Ač vyčerpáním jiný by už pad
By ještě chvíli s tebou vytrvaly
Ještě chvíli, a tak napořád

Když pomůžeš, však zneužít nedáš se
Když zranit nesvede tě přítel tvůj
Když nezpyšníš, byť kráčíš vedle vládce
Když i vprostřed davu dál jsi svůj

Když čas, který jak splašený kůň běží
Ty zastavíš, jak zle vržený nůž
Pak vítěz jsi, svět u nohou ti leží
A co je víc, pak, synu můj, jsi muž!

If

(Rudyard Kipling)
 

If you can keep your head when all about you
Are losing theirs and blaming it on you,
If you can trust yourself when all men doubt you
But make allowance for their doubting too,

If you can wait and not be tired by waiting,
Or being lied about, don't deal in lies,
Or being hated, don't give way to hating,
And yet don't look too good, nor talk too wise.

If you can dream and not make dreams your master
If you can think--and not make thoughts your aim;
If you can meet with Triumph and Disaster
And treat those two impostors just the same;

If you can bear to hear the truth you've spoken
Twisted by knaves to make a trap for fools,
Or watch the things you gave your life to, broken,
And stoop and build 'em up with worn-out tools:

If you can make one heap of all your winnings
And risk it all on one turn of pitch-and-toss,
And lose, and start again at your beginnings
And never breath a word about your loss;

If you can force your heart and nerve and sinew
To serve your turn long after they are gone,
And so hold on when there is nothing in you
Except the Will which says to them: "Hold on!"

If you can talk with crowds and keep your virtue,
Or walk with kings--nor lose the common touch,
If neither foes nor loving friends can hurt you;
If all men count with you, but none too much,

If you can fill the unforgiving minute
With sixty seconds' worth of distance run,
Yours is the Earth and everything that's in it,
And--which is more--you'll be a Man, my son!

 

Když zachováš si chladnou hlavu, ač ostatní
Ztrácejí svou a dávají ti to za vinu,
Když si věříš, ač o tobě všichni pochybují,
Ale jejich pochybnosti nezlehčuješ.

Když umíš čekat a nebýt unaven čekáním
Nebo když o tobě lžou, sám nelžeš,
Nebo když nenáviděn, nenávidět nebudeš
A nehraješ si na skvělého a nejmoudřejšího.

Když umíš snít a nenechat se sny ovládat,
Když umíš myslet – a nemít za cíl myšlenky,
Když umíš potkat Triumf i Katastrofu
A s oběma zacházet stejně.

Když uneseš, jak pravdu, kterou jsi vyřkl
Darebáci překroutí, aby z ní udělali past na blázny,
Nebo jak jsou ničeny věci, kterým jsi dal život,
A ohneš hřbet začneš je zas budovat

Když umíš vzít všechno, co jsi získal
A riskovat to na jediný hod
A prohrát, a začít od počátku
A nikdy neříct o své prohře ani slovo.

Když umíš donutit své srdce a nervy a šlachy
Aby ti posloužily ještě dlouho poté, co jsou zničené
A udržet se, když už v tobě není nic
Než vůle, která jim říká „Vydržte“

Když umíš mluvit s davy a udržet si svou ctnost
Či kráčet s králi – a zůstat nohama na zemi,
když tě nesvedou zranit nepřátelé ani milující přátelé
Když s tebou všichni mohou počítat, ale ne příliš,

Když umíš naplnit nic neodpouštějící minutu
Šedesáti vteřinami, které mají sílu maratónu
Pak tvá je Země a všechno, co je na ní
A co je víc – pak budeš muž, synu můj!

 
 

1.
Je-li vůle Tvá
Aby hlas můj ztich
Nebudu se ptát
Nezazní můj smích
Tiše budu stát
Jak svůj vlastní stín
Dokud nedáš znát
Dál že zpívat smím

2.
Je-li vůle Tvá
Aby hlas můj zněl
Aby nepřestal
Ani v hřmění děl
Budu zpívat dál
Hlasem stříbrným
Je-li vůle Tvá
dál že zpívat smím.

3.
Je-li vůle Tvá
Ať je zlého míň
Ať se na cestách
Louky rozvoní
Milost Tvá jak déšť
Ať zchladí v pekle ztracené
Ať je dovedeš
Napít z pramene

4.
Z duší dětí svých
Omyj cáry tmy
Které v nocích zlých
Ulpí mezi sny
A pak ze světla
Ušij šaty svatební
Je-li vůle Tvá
Ať se rozední

Ať se rozední...

If It Be Your Will

(Leonard Cohen)
poslechni si na youtube

1.
If it be your will
That I speak no more
And my voice be still
As it was before
I will speak no more
I shall abide until
I am spoken for
If it be your will

2.
If it be your will
That a voice be true
From this broken hill
I will sing to you
From this broken hill
All your praises they shall ring
If it be your will
To let me sing

3.
If it be your will
If there is a choice
Let the rivers fill
Let the hills rejoice
Let your mercy spill
On all these burning hearts in hell
If it be your will
To make us well

4.
And draw us near
And bind us tight
All your children here
In their rags of light
In our rags of light
All dressed to kill
And end this night
If it be your will

If it be your will...

 

1.
Je-li vůle Tvá
Abych už nemluvil
A aby můj hlas byl potichu
Jak byl dříve
Nebudu víc mluvit
Budu poslouchat, dokud
Si mě nezavoláš
Je-li vůle Tvá

2.
Je-li vůle Tvá
Aby hlas byl pravdivý
Z tohoto zlomeného kopce
Ti budu zpívat
Z tohoto zlomeného kopce
Mají znít všechny chvalozpěvy Tvé
Je-li vůle Tvá
Abys mě nechal zpívat

3.
Je-li vůle Tvá
Je-li možnost výběru
Dej, ať se řeky naplní
Dej, ať se kopce radují,
Nech svou milost vytéci
Na všechny ty hořící duše v pekle,
Je-li vůle Tvá
Aby nám bylo dobře

4.
A přiviň nás blíž
A pevně nás svaž
Všechny Tvé děti
V jejich cárech světla
V našich cárech světla
Nebo skvostně oblečené
A ukonči tuto noc
Je-li vůle Tvá

Je-li vůle Tvá...

 
 

Strhaná tvář, šedé vlasy,
šaty od Armády spásy,
možná je mu třicet
a možná šedesát.
Lásku ani sny už nezná,
spává v parku koncem března,
hrdost, pýcha dávno dole
v seznamu ztrát.

Ref:
Tak vstávej a neplač, že jsi sám,
že život je jen jeden velký kříž.
Dej mi ruku, projdem sami
londýnskými uličkami
rozhlížej se kolem sebe,
snad pochopíš.

Nebo tamta stará paní,
co ji vídáš za svítání,
za celý den řekne nejvýš
pár holých vět.
V starých cárech oblečená,
bez domova, beze jména
ve dvou taškách všude nosí
celý svůj svět.

Ref: Tak vstávej a neplač, že jsi sám...

V nočním bistru bez ubrusů
pán v šedivém hubertusu
sedí stranou od ostatních,
jak tolikrát
před ním dávno chladná káva,
pomalu z ní usrkává,
dopije ji do dna a pak
jde domů spát.

Ref: Tak vstávej a neplač, že jsi sám...

Veliký dům na nároží,
zahrada zarostlá hložím,
znával štěstí, znával lásku,
býval v něm smích.
Teď jsou všechna okna tmavá,
jen za jedním posedává
vrásčitá tvář, dívá se, jak
venku padá sníh.

Ref: Tak vstávej a neplač, že jsi sám...

Streets of London

(Ralph McTell)
poslechni si na youtube

Have you seen the old man
In the closed-down market
Kicking up the paper,
with his worn out shoes?
In his eyes you see no pride
Hand held loosely at his side
Yesterday's paper telling
yesterday's news

Chorus:
So how can you tell me you're lonely,
And say for you that the sun don't shine?
Let me take you by the hand and lead you through the streets of London
I'll show you something to
make you change your mind

Have you seen the old girl
Who walks the streets of London
Dirt in her hair and her
clothes in rags?
She's no time for talking,
She just keeps right on walking
Carrying her home in two
carrier bags.

Chorus: So how can you tell me...

In the all night cafe
At a quarter past eleven,
Same old man is sitting
there on his own
Looking at the world
Over the rim of his tea-cup,
Each coffee lasts an hour
Then he wanders home alone

Chorus: So how can you tell me...

And have you seen the old man
Outside the seaman's mission
Memory fading with
The medal ribbons that he wears.
In our winter city,
The rain cries a little pity
For one more forgotten hero
And a world that doesn't care.

Chorus: So how can you tell me...

 

Viděl jsi toho starce
Na zavřeném tržišti
Jak kope do papírů
Svými odrbanými botami?
V jeho očích nevidíš pýchu
A v ruce u boku drží
Včerejší noviny
Se včerejšími zprávami.

Ref:
Tak jak mi můžeš říkat, že jsi osamělý
A že pro tebe slunce nesvítí?
Nech mě vzít tě za ruku a provést
londýnskými ulicemi
Ukážu ti něco,
Co Ti změní názor.

Viděl jsi tu starou dívku,
Která prochází londýnskými ulicemi,
Špínu ve vlasech
A oblečení v cárech?
Nemá čas na mluvení,
Jen pokračuje v chůzi
A nese si přitom domov
ve dvou igelitkách.

Ref: Tak jak mi můžeš říkat...

V celonočním bistru
O čtvrt na dvanáct
Stejný starý muž tam
sedí sám.
Dívá se na svět
přes kraj svého šálku
Každá káva trvá hodinu
Pak jde sám domů.

Ref: Tak jak mi můžeš říkat...

A viděl jsi toho starce*
před útulkem námořníků,
jehož vzpomínky blednou
se stužkami medailí, které nosí?
V našem zimním městě
Déšť pláče lítostí
nad dalším zapomenutým hrdinou
a světem, kterému je o jedno.

Ref: Tak jak mi můžeš říkat...

*příklad toho, jak je někdy nutné u písňových textů nerespektovat původní text přesně – obraz válečného veterána by pravděpodobně v našich podmínkách nebyl příliš věrohodný

 
 

Když tě v noci vzbudí tiché hlasy
a tušení tě v zádech zamrazí,
že už její žízeň neuhasíš
a láska tvá že s jiným odchází.

Náhle ji vidíš znova šťastnou
a oči se jí zase rozzáří.
Ty oči, co s tebou pomalu hasnou
a úsměv objeví se na tváři.

Není to sen, co s ránem zase zmizí,
nějaký trik či smyslů mámení.
Sbohem dej té, co ti bude cizí.
Jen sbohem dej, teď nic už nezměníš.

I když ještě vedle tebe spává
a polibkem tě ráno probudí,
není to sen, co se zdává,
to konec je, vypadl’s z osudí.

Jako bys to dávno očekával,
vstaň, předstírej, že to nebolí.
A její smích, tak, jak jsi ho znával,
dál uslyšíš, ať budeš kdekoli.

Mohl’s být s ní, když měsíc večer vyšel,
když něhou tvá zahnala trápení.
Sbohem dej a jdi, odkud jsi přišel.
Jen sbohem dej, teď nic už nezměníš.

V saténu tvém ač pořád ještě spává
a polibkem tě ráno probudí,
není to sen, co se jen tak zdává,
už konec je, vypadl’s z osudí.

Jako bys to dávno očekával,
a jako bys sám u kormidla stál
neříkej, že to se prostě stává
a prázdná slova, že život jde dál.

A nevíš sám, zda zradil’s či byl zrazen
kdo vlastně z vás se chopil otěží.
Sbohem dej a z nebe vrať se na zem.
Jen sbohem dej, už nebuď přítěží.

Alexandra Leaving

(Leonard Cohen)
 

Suddenly the night has grown colder.
The god of love preparing to depart.
Alexandra hoisted on his shoulder,
They slip between the sentries of the heart.

Upheld by the simplicities of pleasure,
They gain the light, they formlessly entwine;
And radiant beyond your widest measure
They fall among the voices and the wine.

It’s not a trick, your senses all deceiving,
A fitful dream, the morning will exhaust –
Say goodbye to Alexandra leaving.
Then say goodbye to Alexandra lost.

Even though she sleeps upon your satin;
Even though she wakes you with a kiss.
Do not say the moment was imagined;
Do not stoop to strategies like this.

As someone long prepared for this to happen,
Go firmly to the window. Drink it in.
Exquisite music. Alexandra laughing.
Your firm commitments tangible again.

And you who had the honor of her evening,
And by the honor had your own restored –
Say goodbye to Alexandra leaving;
Alexandra leaving with her lord.

Even though she sleeps upon your satin;
Even though she wakes you with a kiss.
Do not say the moment was imagined;
Do not stoop to strategies like this.

As someone long prepared for the occasion;
In full command of every plan you wrecked –
Do not choose a coward’s explanation
that hides behind the cause and the effect.

And you who were bewildered by a meaning;
Whose code was broken, crucifix uncrossed –
Say goodbye to Alexandra leaving.
Then say goodbye to Alexandra lost.

 

Náhle se noc ochladila.
Bůh lásky se chystá odejít.
S Alexandrou má vyzdviženou na rameni
Proklouznou mezi strážemi srdce.

Podpíráni jednoduchostí potěšení
září, proplétají se, jako by neměli tvar,
A záříc štěstím víc, než sis kdy představil,
Zapadnou mezi zvuky hlasů a vína.

Není to trik, nešálí tě všechny smysly,
Není to neklidný sen, jejž ráno odfoukne,
Dej sbohem Alexandře, která odchází,
Dej sbohem Alexandře, kterou jsi ztratil.

I když spí na tvém saténu,
I když tě probouzí polibkem,
Neříkej, že ten okamžik byl jen tvá představa,
neuchyluj se k takovým strategiím.

Jako někdo na tuhle situaci dlouho připravený,
Jdi pevně k oknu a nasaj to do sebe.
Nádherná hudba. Alexandra se směje.
Tvé pevné odhodlání je zase na dosah.

A ty, kdo jsi měl tu čest s ní strávit večer
A tou ctí svou vlastní znovu nabyl
Dej sbohem Alexandře, která odchází
Alexandře, odcházející se svým pánem.

I když spí na tvém saténu,
I když tě probouzí polibkem,
Neříkej, že ten okamžik byl jen tvá představa,
neuchyluj se k takovým strategiím.

Jako někdo na tuhle situaci dlouho připravený,
Kdo měl pevně v rukou každý plán, co ztroskotal
Nevybírej si zbabělá vysvětlení,
skrývající se za příčinou a následkem.

A ty, kdo jsi byl zmatený smyslem toho všeho,
Jehož kodex byl porušen, kříž odkřížen,
Řekni sbohem Alexandře, jež tě opouští,
Řekni sbohem Alexandře, kterou jsi ztratil.

 
 
© Correcta, 2012